Když člověk ztratí někoho blízkého, svět se na chvíli změní. Věci, které ještě před několika hodinami působily důležitě, najednou ustoupí do pozadí. Přichází smutek, prázdnota, nejistota a často také množství praktických povinností, které je potřeba vyřešit právě ve chvíli, kdy na ně člověk nemá sílu.

Telefonáty, dokumenty, výběr pohřební služby, rozhodnutí o podobě posledního rozloučení, květiny, parte, hudba, urna nebo rakev. Rodina musí během krátké doby udělat mnoho rozhodnutí.

Přitom by měla mít především prostor na to, aby mohla být spolu.

Právě zde začíná skutečný význam práce pohřební služby.

Každý člověk si zaslouží vlastní způsob rozloučení

Neexistuje jeden správný způsob pohřbu.

Někdo si přeje tradiční obřad v obřadní síni. Jiný člověk během života opakovaně říkal, že žádný velký pohřeb nechce. Některé rodiny si přejí velmi komorní rozloučení pouze v kruhu nejbližších. Jiné potřebují dát možnost rozloučit se širší rodině, přátelům a známým.

Každá z těchto možností může být správná.

Důstojnost posledního rozloučení se totiž neměří velikostí obřadu, množstvím květin ani cenou rakve.

Měří se tím, zda odpovídá člověku, se kterým se rodina loučí.

Někdy dokáže atmosféru vytvořit jedna fotografie. Oblíbená píseň. Několik osobních vět. Květina ze zahrady. Vzpomínka na společný okamžik.

Právě tyto drobnosti mohou způsobit, že poslední rozloučení nebude působit jako anonymní obřad, ale jako skutečná připomínka života člověka, který zde byl.

Pohřeb nemusí být neosobní

Lidé mají někdy představu, že pohřeb musí probíhat podle přesně daného scénáře.

Nemusí.

Každý lidský život je jiný a stejné může být i poslední rozloučení.

Pokud měl zesnulý rád určitou hudbu, může zaznít právě ona. Pokud měl blízký vztah k určitému místu, povolání, koníčku nebo části svého života, může se tato vzpomínka do obřadu citlivě promítnout.

Smuteční řeč nemusí být pouze soupisem dat narození, zaměstnání a rodinných údajů.

Může vyprávět příběh člověka.

Může připomenout jeho povahu, humor, věty, které často říkal, okamžiky, na které rodina ráda vzpomíná, i to, co po sobě v životě druhých zanechal.

A někdy se během takové vzpomínky lidé dokonce usmějí.

Ani to není neúcta.

Smutek a krásná vzpomínka mohou existovat vedle sebe.

Rodina by neměla být tlačena do rozhodnutí

Po úmrtí blízkého člověka se rodina nachází ve velmi citlivém období.

Proto považujeme za důležité, aby měla dostatek informací, ale zároveň nebyla vystavena zbytečnému tlaku.

Pohřební služba má jednotlivé možnosti vysvětlit.

Má říci, co je potřeba zařídit, co je možné zvolit a co naopak není nutné.

Rozhodnutí ale musí zůstat na rodině.

Každá rodina má jiné představy, finanční možnosti, tradice i osobní přání.

Dobrá pohřební služba by je měla respektovat.

Za každým pohřbem je konkrétní lidský příběh

Při práci v pohřebnictví je snadné začít používat odborné výrazy.

Převoz. Kremace. Obřad. Dokumentace. Urna. Hrobové místo.

Jenže za každým z těchto slov stojí člověk.

Něčí maminka.

Něčí tatínek.

Partner.

Manželka.

Dědeček.

Babička.

Kamarád.

Člověk, který měl svůj život, své radosti, starosti, rodinu, plány a vzpomínky.

Na to se podle nás nesmí nikdy zapomenout.

Protože pro pohřební službu může být konkrétní obřad jedním z mnoha.

Pro rodinu je ale často jediný.

A už nikdy nebude možné jej zopakovat.

Smyslem posledního rozloučení není pouze říci sbohem

Poslední rozloučení může člověku pomoci přijmout skutečnost, že někdo blízký odešel.

Dává rodině možnost na chvíli se zastavit.

Vzpomínat.

Poděkovat.

Říci věci, které třeba během života nebyly vysloveny.

A symbolicky uzavřít jednu důležitou část života.

Proto nepovažujeme pohřeb pouze za organizační úkon.

Je to citlivý okamžik lidského života.

A naším úkolem je postarat se o to, aby mohl proběhnout klidně, důstojně a podle přání rodiny.

Pohřební služba Luna – České Budějovice

V nejtěžších chvílích jsme tu proto, abyste na všechno nemuseli být sami.